Jana K. Kuklíková - tvůrce prvních online kurzů, se kterými se budou vaše děti učit češtinu lépe než ve škole

Jak to začalo

Úplný začátek kurzů nebyl na internetu, ale v individuálním doučování dětí. Právě toto doučování mě přimělo se hodně zamyslet nad tím, jak každé dítě češtinu chápe jinak a jinak se ji také učí. Pro každé dítě jsem často musela vymyslet jeho vlastní cestu k pochopení češtiny.

V podobném duchu se pak nesly i další roky mé pedagogické praxe. Velmi rychle jsem pochopila, že je vesměs jedno, zdali učím v Praze či kdekoliv jinde, ale všude mají děti podobný problém – pochopit látku češtiny, udržet ji v paměti, a především pak vše dokázat propojit v jeden celek, který už bude trvalý, a nebude už docházet k tomu, že za měsíc budu muset látku vysvětlovat znovu.

Tak postupně začaly vznikat návrhy pomůcek pro děti. Ale k vytvoření online skutečných kurzů a všech mých pomůcek byla ještě dlouhá cesta.

První kurzy pro děti

Jak šel čas, tak mě osud zavál z Prahy do Středních Čech, kde bylo také levnější bydlení. Zde jsem nalezla své další působiště. Místní škola byla zaměřená hodně interaktivně a poskytovala svým žákům široký výběr různého doučování. Chytila jsem se tedy příležitosti a založila první kurzy „Jak na diktáty“. Celkově jsem vše pojala jinak, s dětmi jsme společně hledali příčiny jejich neúspěchů v diktátech a já pak vymýšlela metody, jak jim vše usnadnit. Postupně vznikaly „návody“. Děti byly spokojené, rodiče byli spokojení, ale já nebyla spokojená. Stále mi tam něco chybělo, něco, co by bylo mnohem více uchopitelnějšího, čitelnějšího, a hlavně použitelnějšího pro všechny děti.

Jsem typ pedagoga, kterému vadí, že dětem něco nejde, a stále dumá nad tím, jak vše zlepšit, zefektivnit apod.

To vše mě postupně vedlo k tomu, že jsem své pomůcky stále zdokonalovala a „testovala“ na svých žácích ve škole, kteří mně tím pomáhali vychytat nedokonalosti.

Zlom - „Člověk míní a pánbůh mění!“

Vše už bylo na spadnutí. Už jsem dokonce začala hledat, jak svým pomůckám zařídit doložku ministerstva školství a jak je dostat k širší veřejnosti. Ale vše mělo být zatím ještě jinak.

Neustálý stres v konfliktním prostředí místní školy, který vygradoval odchodem většiny češtinářů a matikářů, do toho ztráta dítěte způsobily, že se můj zdravotní stav zhoršil a já skončila se syndromem vyhoření.

Byla jsem dokonce odhodlaná pověsit celé učitelské řemeslo na hřebík. Toužila jsem po místě, kde si mé práce budou skutečně vážit, kde si budu připadat užitečná a ne zbytečná, kde se budou lidé ke mně chovat s úctou, kterou si zasloužím, a ne s pohrdáním a arogancí.

Znovu a jinak!

Už si ani přesně nepamatuju, jak jsem narazila na online vzdělávání. Prostě jsem jen na internetu hledala další cestu svého uplatnění, potřebovala jsem nějak zaplatit hypotéku a další náklady. Fascinovalo mě, že lze online vzdělávání tvořit klidně z pohodlí domova, klidně i cestovat. Stačí mít jen slušný notebook a dobré internetové připojení.

První online pokusy

Z přechozího zaměstnání jsem získala poněkud větší uživatelské znalosti všeho možného kolem počítačů, a tak jsem se vrhla do prozkoumávání nově objeveného. Získala jsem nové známé a kamarády. Velká většina z nich měla také děti, které potřebovaly pomoci s češtinou.

Největším motorem se stal pak můj pozdější kamarád Michal Cílek, který mě vyloženě „dokopal“ překročit tu hranici, přestat se bát a začít tvořit. Vznikly první online pomůcky do češtiny. Všichni z nich byli nadšení, protože dokázaly pomoci i na dálku, mé nárazové konzultace pro tyto mé známé sklidily velký ohlas. „Mami, konečně jsem to pochopil. Mami, vždyť to není tak těžké, jen vědět, jak na to.“ A známky dětí se při nejmenším stabilizovaly nebo se zlepšily. Ohlas rodičů byl podobný. 😀 „Konečně někdo, kdo to vysvětlí tak, že jsem konečně i já pochopila pravopis přídavných jmen. Konečně někdo, kdo vše dělá tak, že to všichni chápeme, a i já jsem zpětně pro své dítě případnou pomocí a nemusím už jen říkat, že to fakt nevím, nepamatuji si.“

Že by úspěch?

A právě tito lidé byli impulzem, že jsem svůj odchod odsunula a vrátila se zpět do školství, začala své metody více používat v praxi a začala tvořit své vlastní online produkty. A hlavně jsem si začala více věřit, že vše dělám správně a především funkčně!

A opět jsem začala zažívat úspěch. Naprosto jsem žasla, jak rychle se dostavil. Děti s poruchami učení dostávaly mé vlastní pomůcky do češtiny a postupně se u nich přepisoval jejich handicap. Ze čtyřkařů se postupně stávali trojkaři a někteří postoupili na mnohem lepší známky. Přijímačky na střední školy pro ně přestaly být strašákem, protože se mohli vždy opřít o můj unikátní propojovací systém. Na středních školách u většiny z nich nedocházelo k propadu známek z češtiny, naopak si známku „levou zadní“ udrželi a takto postupovali až k maturitě.

Jak to, že to funguje? 

Dle reakcí rodičů vše funguje i takto na dálku. A jak je to možné? Vše jde přes výuková videa, vše dítě vidí a slyší, všechny pomůcky jsou barevné, takže o to víc se zapojuje mysl a smyslové vnímání vůbec. Díky tomu, že vše je vypracováno formou kvalitních výukových videí, tak dítě naprosto názorně vidí, jak vše funguje a následně si vše umí lépe vybavit, vše je vedeno „mou výukovou metodou“ – a hlavně si vše může přetáčet stále dokola. Podařilo se mi spojit mou vášeň pro počítače s touhou najít takový způsob výuky, aby se odbouraly potíže s češtinou, a ještě se rozvíjela logicko-analytická inteligence dětí, která je potřebná i v jiných předmětech a v praktickém životě najde nejedno smysluplné uplatnění.

Spokojenost všech

A rodiče? Jsou také spokojení. Protože u mých kurzů stačí pouze jejich „pasivní“ dohled. To znamená, že si jen pohlídají, že dítě je na stránkách kurzů, kurz dělá vše za ně: diktuje, kontroluje a vysvětluje. Rodiče si tak mohou odpočinout, dát si kávu nebo si hrají s mladším dítětem.

Pochvala téměř nejvyšší

V době coronavirové krize, kdy byly školy zavřeny a výuka probíhala jen distančně, se můj systém osvědčil několikanásobně. Můj způsob výuky dokázal plnohodnotně nahradit klasickou výuku a nedošlo tak u mých žáků k velkým učebním prodlevám. 

Největší poklonu mi sklidil můj žák. Se svými rodiči putuje dost po Evropě, protože jeho tatínek je špičkový inženýr, a tudíž navštěvuje mezinárodní prestižní školy. Tento kluk mi vysekl obrovskou poklonu, když mi do očí řekl, že má výuka levou zadní strčí do kapsy i výuku v jeho prestižní zahraniční škole.

Po letech ve školství jsem konečně uslyšela také slova chvály a uznání.

Má vize

A já tvořím další a další kurzy. Mým snem je takto pojmout celou výuku češtiny na 2. stupni a v 5. třídě. Vytvořit kurzy, kde si rodiče a děti vyberou přesně jen to, co potřebují a zbytek mohou klidně i vypustit.

Stejným způsobem rovněž vytvořit online kurzy „Příprava na přijímačky z češtiny“. A kdo ví, třeba pak přibydou další a další kurzy.