Proč dětem nejde gramatika a jak na to?

Zde odpovídám na jeden osobní dotaz, který jsem dostala ve své facebookové skupině, která slouží také jako online poradna. Jedná se o typický dotaz, který dostávám poměrně často a který také rodiče často trápí.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak na syna. Momentálně je v osmé třídě a má docela problém s češtinou. Hlavně diktát . Prý ať dělá, co dělá, tak stejně má 3,4. Lze s tím něco dělat v takovém věku? Děkuji T…….. M………..

Má odpověď

Téměř všechno se dá naučit – samozřejmě nemůžeme počítat s dokonalostí.

Praxe mi neustále potvrzuje, že vlastně dětem chybí nějaký „návod“, jak se rychle zorientovat v gramatice a pro tu danou chvíli zvolit správný gramatický postup s vhodným gramatickým jevem. – Vždyť jich tolik, že?

Jak ale k takovému stavu vlastně dojde, že se člověk v té gramatice tak ztratí?

Nelze paušálně říci či napsat, že je to něčí chyba, ale abychom pochopili, jak k takové situaci může dojít, musíme se podívat, jak se nabalují gramatické jevy v průběhu základní školy (vše je napsáno všeobecně, do detailů nezacházím a nelze vše paušalizovat).

3. třída – začínají vyjmenovaná slova – ta také děti téměř nejlépe pak ovládají, protože vlastně řeší jen tento gramatický jev a na další gramatické jevy se nemusí soustředit, protože je ještě neznají.

4. třída – opakují se vyjmenovaná slova, přidává se gramatika podstatných jmen – zde začíná první problém. Děti do této chvíle řešily jen jeden problémový jev (vyjmenovaná slova), nyní se seznamují s druhým problémovým jevem, ale stále dokáží pracovat jen s jedním gramatickým jevem. Pokud zde řádně nedojde k POŘÁDNÉMU upevnění gramatických postupů (nejen ve škole, ale také doma), a učitel se snaží pak procvičovat oba jevy naráz, tak už zde se děti začínají ztrácet. Ve 4. třídě zatím nejsou znát větší nedostatky, přesto už bych zde začala klást velký důraz na procvičování obou jevů (vyjmenovaná slova a gramatika podstatných jmen) naráz a ne odděleně. Jsou učitelé, kteří toto dělají, protože už mají tu zkušenost, jak to pak dopadá na druhém stupni, ale jsou rovněž učitelé, kteří se spokojí s tím, že děti ovládají ten daný jev a nemají větší potřebu oba jevy propojovat. Rovněž rodiče by si měli uvědomit, že oni již řadu věcí znají a mohou si „dovolit“ už použít nějaké zkratky, ale jejich dítě si toto dovolit nesmí – viz přiložený odkaz na video na konci článku. Pokud pak doma učíte své dítě zkracovat cestu ke správnému gramatickému jevu, tak dítěti moc neprospíváte (většinou) a pomalu si tak dítě zadělává na pozdější větší problém. Většinou na konci 4. třídy se pak přidává ještě gramatika shody přísudku s jednoduchým podmětem a celý problém se může ještě více prohloubit.

Rovněž není vhodné procvičování gramatiky jen formou doplňovacích cvičení, protože tento způsob opakování vede stále jen k tomu, že děti dokáží pracovat jen s jedním gramatickým jevem, nikoli ale s vícero. Rovněž preferování pouze doplňovaček nevede ke správným psacím návykům, protože při diktátu děti musí řešit vícero věcí, ne jen jednu.

5. třída – zde se problém docela dost umocní. Protože se zopakují vyjmenovaná slova, gramatiku podstatných jmen a jde se hned víc pak do hloubky, přidávají se pak další a další gramatické jevy (přídavná jména, s/z/vz, mě/mně atd.). Jenže zase jsme ve způsobu výuky, kdy se probere jeden gramatický jev a jde se hned na další a navzájem se příliš nepropojují. K tomu všemu ještě přibude skutečnost, že velmi často dochází k tomu, že se „nedriluje“ správný postup určování gramatiky, takže dochází k tomu, že např. u gramatiky podstatných jmen si „práci“ s určováním děti zkracují, ale celé to spíše vede k tomu, že vše vede ke zhoršení prospěchu z češtiny – zhoršují se známky z diktátů a různých gramatických jevů.

A zde je velmi důležité, aby byly přesně upevněny gramatické postupy pro jednotlivé gramatické jevy – dítě si nesmí plést, jak si zdůvodní i/y u podstatných jmen, jak si zdůvodní i/y u jednoduché shody přísudku s podmětem apod. Je potřeba stále dokola kontrolovat, zdali je postup správně naučen, zdali si dítě něco „nezkracuje“ a zdali si nešetří čas např. tím, že doma opakuje jen pouze formou doplňovacích cvičení.

6. třída – tak zde se přesně odhalí ty chyby, které byly zanedbány v předchozích letech. A zde učitel už s tím mnoho neudělá (v rámci běžné hodiny), protože dotace na výuku češtiny už je jen 4 hodiny, z toho jedna je na sloh, jedna na literaturu a dvě na gramatiku, přičemž učivo se opakuje a prohlubuje jen za poloviční časovou dotaci. Učitel zde už nemá dostatek časového prostoru pro řádné procvičování a především už nemá žádný čas na přeučování chybně naučených postupů. Může ledacos opravit, ale musí mít na čem stavět a pokud došlo k zanedbání v předchozích letech, těžko s tím už něco udělá. A PROBLÉM SE PROHLUBUJE!

7. – 9. třída – pokud se stále „nedriluje“ a nehlídá se, zdali nedochází „k předčasnému zkracování“ gramatických postupů, opět se problém více a více prohlubuje. Pokud se zde ale již osvědčí, že postupy jsou dobře nacvičené a dítě je má zažité, můžeme přistoupit ke zkracování a tudíž ještě k většímu zrychlení. Ale ke zkracování cesty nesmí přijít dřív, dokud není na 110% jisté, že je vše zažito.

Př. klidně v 9. ročníku znovu rozdám seznam vyjmenovaných slov a budu je opět zkoušet, pokud se mi potvrdí, že již v paměti dětí nejsou a neumí je ani používat. Jiný případ je, když vím, že mi dítě nebude psát např. ve slově bydliště měkké i, protože již ví podvědomě, že slovo bydliště je příbuzné slovo ke slovu být – tehdy již není potřeba znovu dopodrobna opakovat vyjmenovaná slova a není ani potřeba se dítěte ptát, proč se ve slově bydliště píše tvrdé y.

Kde je tedy chyba?

Nechci, aby si někdo myslel, že chyba je jen v učitelích, to ani náhodou. Znám spoustu učitelů, kteří dělají pro děti první a poslední a po nich převzít v šesté třídě češtinu je radost – mám na čem stavět. Ale rovněž znám učitele, po kterých převzít v šesté třídě češtinu je děs a hrůza, protože těch nedostatků je tam tolik, že nemám sebemenší šanci s tím něco udělat a na nedostatky už budu narážet pořád. Nechci ani to, aby si někdo myslel, že chyba je v dětech či rodičích. Ne, tento problém vznikl skloubení několika okolností najednou.

1. Již na prvním stupni se převážně pracovalo s jedním gramatickým jevem místo toho, aby po nacvičení nového jevu se nový jev skloubil se starými gramatickými jevy a vše se procvičovalo naráz – chyba může být v neznalosti učitele 1. stupně, kterému chybí náhled na budoucí chyby, které se odhalí na 2. stupni; další chybou může být rovněž velký počet dětí ve třídě – důsledně vše ohlídat je skutečně nadlidský výkon apod.
2. Rodiče upřednostňují procvičování pouze formou doplňovaček, ale zapomínají na běžné diktáty – ano i rodiče by měli svým dětem diktovat, nemusí denně, stačí např. jednou za týden, čtrnáct dní. Chápu doplňovačky ušetří čas, ale volit jen tuto variantu je vůči dítěti kontraproduktivní.
3. Dětem se toleruje zkracování gramatických postupů – ve škole díky tomu, že jich je ve třídách hodně, a doma, že si rodiče neuvědomí, že je to chyba.
4. Dítě není vedeno k tomu, aby překonávalo překážky a když se mu nechce, tak s ním nepohne „ani pár volů“ a dítě se nenaučí zapínat patřičné logicko-analytické buňky, které jsou ke všemu potřeba a které se v tomto věku začínají více vyvíjet. Je mu tolerován přístup „já to nechápu…..“ – zde mám na mysli opravdu tu situaci, kdy zkušený pedagog pozná, že s ním dítě zkouší manipulovat a vlastně vše vychází z jeho pohodlnosti a lenosti, nikoliv ze skutečnosti, že to opravdu nechápe.

Co s tím a jak to napravit?

Osobně si z toho dělám trochu srandu a odlehčuji to. Dětem říkám, že musím přijít na to, kde je „chybný zápis v metrixu“ (chybně naučený postup). Jakmile zjistím, kde je chyba, vím, čím ji mám „přepsat“ a znovu vše „přeprogramovat“.

V běžných hodinách se o to snažím, ale chybí mi k tomu stále ten čas, který se mi nedostává – prostě 4 vyučovací hodiny (2 gramatické) za týden je fakt málo. Díky této potřebě a také poptávce rodičů pak vznikly moje kurzy:

• Jak na gramatiku a diktáty (všechny gramatické jevy)
• Jak na i/y (zde je hlavně gramatika podstatných jmen, přídavných jmen, shody přísudku s podmětem, vyjmenovaná slova apod.)
• vznikly různé pomůcky a grafy, pomocí kterých se děti mohou vše samy (či za pomoci rodiče) přeučit, protože je šipky navedou tam, kam je potřeba, a většinou si vybírají jen ze dvou variant.

A jaká je tedy odpověď?

Ano, díky svému způsobu výuky dokáží dítě v jakémkoliv věku i dospělého naučit téměř cokoliv a dovést ho tam, kam by si přáli nejen jeho rodiče, ale také samo dítě. Jen je potřeba dodržovat postup, který jsem vytvořila, poctivě pracovat s pomůckami, které jsem vytvořila a být také k sobě upřímný a zodpovědný a nesnažit si vše ulehčit dříve, než je to vhodné.

Jak vypadají mé kurzy?