fbpx

Jana K. Kuklíková - tvůrce prvního webu, se kterým se budou vaše děti učit češtinu lépe než ve škole

Jak to začalo

Má praxe pedagoga češtiny začala už na fakultě, kdy jsem si přivydělávala doučováním dětí. A zde byl také položen základ mého poněkud „jiného“ způsobu výuky, protože jsem se vždy snažila najít funkční neotřelé cesty, které by dětem pomáhaly, ne je obtěžovaly.

V podobném duchu hledání a zkoušení funkčních výukových systémů se pak nesly další roky mé pedagogické praxe a bylo jedno, jestli mě osud zavál do Prahy nebo kamkoli jinam. Všude měly děti stejný problém – češtinu. Tento stav mi dost nevyhovoval a já stále hledala způsob, jak vše zlepšit, a především zefektivnit s trvalými výsledky, a ne po měsíci začínat s výkladem látky znovu.

První kurzy

Před několika lety jsem se díky stěhování dostala na jednu základní školu ve Středních Čechách. Škola byla zaměřená hodně interaktivně a opravdu tam fungoval systém různého doučování. Chytila jsem se tedy příležitosti a založila první kurzy „Jak na diktáty“. Celkově jsem vše pojala jinak, s dětmi jsme společně hledali řešení jejich neúspěchu. Postupně vznikaly „návody“. Děti byly spokojené, rodiče byli spokojení, ale já nebyla, stále mi tam něco chybělo, něco, co by bylo mnohem uchopitelnějšího, čitelnějšího, a hlavně použitelnějšího pro všechny děti.

Zlom - vše mohlo být úplně jinak

Byla jsem už kousek od cíle, krůček od toho, vše převézt do hmatatelnější podoby vhodné pro všechny. Bohužel řada špatných událostí mě hodila úplně jiným směrem. Vše pak vyvrcholilo zdravotními problémy, ztrátou energie a iluzí, celkovou vyčerpaností a syndromem vyhoření. Přemýšlela jsem, že vše tady zabalím a odjedu někam, kde si budou mé práce skutečně vážit a hlavně, kde si budu připadat užitečná a ne zbytečná, kde se budou lidé ke mně chovat s úctou, kterou si zasloužím, a ne s pohrdáním a arogancí.

Cesta ven

Začala jsem hledat na internetu možnosti mého nového uplatnění, doufala jsem, že třeba naleznu něco, co mi ukáže, kudy dál. A také jsem nalezla. Narazila jsem na online vzdělávání. Co to je? Funguje to vůbec?

První online pokusy

Z předchozího zaměstnání jsem získala poněkud větší uživatelské znalosti všeho možného kolem počítačů, a tak jsem se vrhla na prozkoumávání nově objeveného. Získala nové známé a kamarády. Velká většina z nich měla také děti, které potřebovaly pomoci s češtinou. Ale jak na to, když mezi námi jsou desítky až stovky kilometrů? Tehdy jsem se vrhla na svou první tvorbu online pomůcek do češtiny. Všichni z nich byli nadšení, protože dokázaly pomoci i na dálku, mé nárazové konzultace pro tyto mé známé sklidily velký ohlas. „Mami, konečně jsem to pochopil. Mami, vždyť to není tak těžké, jen vědět, jak na to.“ A známky děti se při nejmenší stabilizovaly nebo se zlepšily. Ohlas rodičů byl podobný. :-D „Konečně někdo, kdo to vysvětlí tak, že jsem konečně i já pochopila pravopis přídavných jmen. Konečně někdo, kdo vše dělá tak, že to všichni chápeme, a i já jsem zpětně pro své dítě případnou pomocí a nemusím už jen říkat, že to fakt nevím, nepamatuji si.“

Návrat

A právě tito lidé byli impulzem, že jsem svůj odchod odsunula a vrátila se zpět do školství, začala své metody více používat v praxi a začala tvořit své vlastní online produkty. A hlavně jsem si začala více věřit, že vše dělám správně a především funkčně!

A opět jsem začala zažívat úspěch. Naprosto jsem žasla, jak rychle se dostavil. Děti s poruchami učení dostávaly mé vlastní pomůcky do češtiny a postupně se u nich přepisoval jejich handicap. Ze čtyřkařů se postupně stávali trojkaři a někteří postoupili na mnohem lepší známky. Přijímačky na střední školy pro ně přestaly být strašákem, protože se mohli vždy opřít o můj unikátní propojovací systém. Na středních školách u většiny z nich nedocházelo k propadu známek z češtiny, naopak si známku „levou zadní“ udrželi a takto postupovali až k maturitě.

Jaktože to funguje? 

Dle reakcí rodičů vše funguje i takto na dálku. A jak je to možné? Vše jde přes výuková videa, vše dítě vidí a slyší, všechny pomůcky jsou barevné, takže o to víc se zapojuje mysl a smyslové vnímání vůbec. Díky tomu, že vše je vypracováno formou kvalitních výukových videí, tak dítě naprosto názorně vidí, jak vše funguje a následně si vše umí lépe vybavit, vše je vedeno „mou výukovou metodou“ – a hlavně si vše může přetáčet stále dokola. Podařilo se mi spojit mou vášeň pro počítače s touhou najít takový způsob výuky, aby se odbouraly potíže s češtinou, a ještě se rozvíjela logicko-analytická inteligence dětí, která je potřebná i v jiných předmětech a v praktickém životě najde nejedno smysluplné uplatnění .

Spokojenost všech

A rodiče? Jsou také spokojení. Protože u mých kurzů stačí pouze jejich „pasivní“ dohled. To znamená, že si jen pohlídají, že dítě je na stránkách kurzů, kurz dělá vše za ně: diktuje, kontroluje apod.. Rodiče si tak mohou odpočinout, dát si kávu nebo si hrají s mladším dítětem.

Pochvala téměř nevyšší

V době coronavirové krize, kdy byly školy zavřeny a výuka probíhala jen distančně, se můj systém osvědčil několikanásobně. Můj způsob výuky dokázal plnohodnotně nahradit klasickou výuku a nedošlo tak u mých žáků k velkým učebním prodlevám. 

Největší poklonu mi sklidl můj žák. Se svými rodiči putuje dost po Evropě, protože jeho tatínek je špičkový inženýr, a tudíž navštěvuje mezinárodní prestižní školy. Tento kluk mi vysekl obrovskou poklonu, když mi do očí řekl, že má výuka levou zadní strčí do kapsy i výuku v jeho prestižní zahraniční škole.

Po letech ve školství jsem konečně uslyšela také slova chvály a uznání.

Má vize

A já tvořím další a další kurzy. Mým snem je takto pojmout celou výuku češtiny na 2. stupni a v 5. třídě. Vytvořit kurzy, kde si rodiče a děti vyberou přesně jen to, co potřebují a zbytek mohou klidně i vypustit.